Daniel Landa Bila Hora
Stav ne nepodobný usÃnánÃ,
tma je však jiná, než je obvykle.
PÅ™ilbice zbyteÄnÄ› tu kdysi horkou hlavu chránÃ.
Ticho je nápadné a nezvyklé.
To ticho je nápadné a nezvyklé.
Za chvÃli zastavà se Äas v Å¡arlatové koupeli.
Pozemská cesta má svůj ukrytý cÃl.
Ten tvůj byl namalován blýskavou ÄepelÃ.
A jen tak se náhle z mlhy vynořil.
Jen tak se náhle z mlhy vynořil.
Tajemná ruka kohosi neviditelného
NahoÅ™e zhasà v oboÅ™e letohrádku HvÄ›zda svÃci žità tvého.
Své milé, pane, nikdy už nepolÃbÃÅ¡ Äelo.
Pomalu prchá z obalu podstata a zemÄ› zpátky pÅ™Ãjme tÄ›lo.
Plály, tenkrát oÄi plály,
když stateÄné a pyÅ¡né vlajky vlály.
Stály, pevně řady stály.
Jenže zimnà loutka nerovná se králi.
Do konce zbývá jen pár okamžiků
a z tvého všeho bude zase nic.
Ta bitva pÅ™ipomÃná průnik vlků do kurnÃku.
Jsou teÄ ožralà a z krÄem vyjà na MÄ›sÃc.
Ožralà teÄ z krÄem vyjà na MÄ›sÃc.
MyslÃÅ¡ na to, jak pÅ™es tÄ›lo kamaráda padáš.
CizÃmu meÄi docela svÄ›dÄil úprk a tvá nechránÄ›ná záda.
Je hloupou teÄkou za žitÃm udatného reka,
že malá dÃra tÄ› otevÃrá právÄ› z druhé strany, než bys Äekal.
Než bys Äekal.
Plály, tenkrát oÄi plály,
když stateÄné a pyÅ¡né vlajky vlály.
Stály, pevně řady stály.
Jenže zimnà loutka nerovná se králi.
Hráli jste si na armádu, hráli.
VÄ›Äné ledy potom rychle tály.
Smáli jste se protivnÃkům v dáli a pak utÃkali...
V té malé, cizÃ, pitomé zemi
Bez žoldu vypustil jsi duši
V té zemi bohaté na problémy
přestalo tvoje srdce bušit
V zadnici světa, hrdino
Zapsal jsi se jménem do dějin.
Konec nadÄ›jÃm.
Tvoje jméno rádi tady zapomenem
Jen BÃlá hora zůstane Äernou BÃlou horou
A u nás navždy
Vzpomene každý
Na ta temná mraÄna nad oborou
Plály, tenkrát oÄi plály,
Když stateÄné a pyÅ¡né vlajky vlály.
Stály, pevně řady stály.
Jenže zimnà loutka nerovná se králi.
Hráli jste si na armádu, hráli.
VÄ›Äné ledy potom rychle tály.
Smáli jste se protivnÃkům v dáli a pak utÃkali.
UtÃkali...