Ewa Farna Nebojim Se
Den zavřel brány a hodný holky spí
Ten, kdo se brání, čeká až se rozední
Mezitím v koutě do ráje zvou tě jít
Na sněžné poutě, tou cestou ze všech posledních
V zádech cítím chladný pohled, hledá si svůj cíl
V útrobách měst vyčkává až strachem vzdám se všech svých sil
Já nebojím se toho, co mi dává svět
Na otázky nečekám vždy odpověď
Vím, že slyšíš to co já
Vím, že slídíš kde se dá
Nepočítám výhry ani zklamání
Jsem hladina, co se k nebi naklání
Vím, že soumrak musí žít
Já z kůže dám mu pít
Ode zdi ke zdi jdou kroky, co hlídaj mý...
Neslyší na soucit, jsou oporou pro sny matoucí
Křičí STOP! Jsem poznání !
STOP! Co tě ochrání !
STOP! Ty bojíš se rán
Když nesměle cítí se pekelní andělé
Nebojím se toho, co mi dává svět
Na otázky nečekám vždy odpověď
Vím, že slyšíš to co já
Vím, že slídíš kde se dá
Nepočítám výhry ani zklamání
Jsem hladina, co se k nebi naklání
Vím, že soumrak musí žít
Já z kůže dám mu pít
Vím, co zná můra, když zbloudí
Smotá do záclon svý touhy pouhý – kouzlí ...
Já vím, že nejsou zlý
R: Já nebojím se toho, co mi dává svět
Na otázky nečekám, chci odpověď
Vím, že slyšíš to co já
Vím, že slídíš kde se dá
Nepočítám výhry ani zklamání
Jsem hladina, co se k nebi naklání
Vím, že soumrak musí žít
Já z kůže dám mu pít
